Na základní škole se přišlo na to, že trpím lehkou mozkovou poruchou (dyslexií a částečně dysgrafií), ale i přesto jsem zůstal na základní škole pro „normální“ děti. Trochu jsme si, kvůli tomu vytrpěl, ale za nic bych to neměnil. Za ten čas jsem pochopil, že ona mi pomohla, abych se dostal tam, kde jsem teď a umožnila mi poznat život z určité stránky. Jsem nyní vděčný za to, že ji mám.
Kolem dvaceti let jsem, stejně jako spousta mladých lidí dnes, holdoval alkoholu, kouřil, chodil každý víkend někam pařit a prostě věnoval se věcem, které pro mě tehdy byly důležité. Mluvil jsem jak dlaždič a rychle jsem se přidal k nějaké partě nebo skupině. I nějaké ty „měkké“ drogy jsem si vyzkoušel.
Změny nepřišly najednou, ale pomalu. Dá se říct, že věci jsem pomalu začínal cítit jako správné, i když to kolem mě nikdo nechápal, a dodnes nechápe, proč bych něco nedělal nebo dělal jinak, než velí masový způsob dnešního světa. Prostě jsem začal dělat to, co mi přišlo prospěšné pro mě, a nekoukal se, jestli to někomu vadí nebo ne.
Kouření
Nejprve jsem přestal kouřit. K tomu jsem použil takovou fintu – vsadil jsem se o něco, co jsem si nemohl jen tak dovolit. I když přiznávám, že touha přestat, ve mně byla dlouhou dobu a několikrát jsem to i zkoušel. Ale myslím, že tehdy v tom autě, kde jsme onu sázku s kamarádem ztvrdili písemně, jsem věděl, že to zvládnu, a že je to pro moji cestu daleko lepší bez kouření.
Alkohol
S alkoholem to bylo jasné, byla to jasná překážka pro moje meditace a duchovní růst, (ale ne každému to musí vadit). Kolikrát jsem zkoušel přestat pít, ale když se sešli přátelé, tak jsem neodolal a pil a pil až do rána raníčka. Postupně jsem zjišťoval, jak to funguje u mě. Pokud jsme pil, tak další den či dva moje cvičení nestály za nic, pokud jsem se k nim vůbec dostal. Navíc i moje tělo, alkohol po větší akci, nějak nezvládalo (občas špatné spaní, únava, žaludeční potíže, bolesti hlavy a pocit nebytí ve své kůži). Už tehdy jsem začal vidět, že alkohol pro naše tělo není vůbec určen. Dnes jsem přesvědčen, že alkohol naše tělo nepotřebuje a nebylo stvořeno k tomu, aby ho požívalo. Nakonec jsem udělal rozhodnutí, tehdy ještě silou vůle, a prostě přestal.
Pro moje okolí a lidi co jsem znal, to bylo naprosto nepochopitelné. Stále se mě snažili nějak opít, nebo přemluvit, abych si s nimi dal. Na začátku to byla šichta, jim vysvětlovat proč, ale vytrval jsem, protože vím, že pokud bych se napil tak mi hrozí, návrat do starých kolejí, což není mým cílem v tomto životě. V průběhu toho času jsem si uvědomil, že se umím bavit i bez alkoholu, a že je to daleko zábavnější a daleko lépe si to užívám. Takže když někam jdeme, tak jsem ráno fit a jako rybička. Tvrzení, že alkohol uvolňuje atmosféru, je jen zažitá lež. Tak lidé tuto lež drží a věří v ni, věří v to, že jim nějaká tekutina pomůže cítit se lépe. Tím, že v to věří, tak jim sice pomůže změnit stav, ale jak jsem pochopil, tak to jde i bez alkoholu, a to ještě lépe. Jen se nebát vyjádřit svou radost. U alkoholu je to ještě nepříjemné v tom, že se stav nedá, v případě potřeby, rychle změnit.
Je každého věc, jak se vyjadřuje, jak projevuje radost a lásku, já to dělám každý den, každou minutu a každou sekundu a už k tomu nepotřebuji alkohol, vlastně jsem nikdy nepotřeboval.
Ano, takový jsem byl a vůbec nelituji, že jsem takový byl a dělal to, co jsem dělal, protože mě to utvořilo takového, jaký jsem teď. Tím samozřejmě nikomu neradím, aby něco takového dělal proto, aby mohl růst. Každému je asi celkem jasné, že každý člověk, tvor a věc v celém vesmíru jde svojí individuální cestou. Proto nemá smysl nic kopírovat, za účelem dosažení stejného výsledku. Chtěl jsem tím jen ukázat, že každý člověk muže dělat to, co chce a je jen na něm, jestli to změní a kdy. To je cesta sebepoznávání, cesta k vyšším energiím… být tím, čím chcete opravdu být.
Cesta k poznání a osobnímu růstu vede právě skrze sebe sama a projevení se. K tomu nepotřebujeme žádné tekutiny nebo látky. Každý má svobodnou vůli a může dělat to, co chce. Proto tak činím i já.