Asi každý člověk, který jde vědomou cestou sebepoznávání, dojde do okamžiku, kdy začne cítit více ke stromům a živým organismům. Já jsem je, od jednoho období v mém životě, začal nesmírně milovat. Uvědomuji si jejich krásu a dokonalost, ať vypadají jakkoliv. Je jasné, že si zachovávám zdravý rozum a nestrkám hlavu do otevřené lví tlamy pro lásku ke lvům :-).
Od těch dob cítím, že zvířata jsou velice krásná stvoření, a že by jim nemělo být ubližováno. Miluji každé, které je na této planetě, od těch velkých až po ty nejmenší, které člověk může, i nemůže, pozorovat. Dříve jsem si tento postoj, na základě informací, které se ke mně dostali, vysvětloval tak, že by se zvířata neměla v žádném případě zabíjet, že by se maso a produkty z nich neměly konzumovat, a tak potažmo jim ubližovat nebo se podílet na jejich zabíjení tím, že kupuji a konzumuji výrobky z nich zhotovené.
Na krátký čas se ze mě stal vegan,odmítal jsem jíst maso zvířat, vejce jako zárodky života atd. Podrobněji o tom píši v článku „Jak jsem byl vegetariánem“.
Nakonec jsem přemýšlel i o tom, zda mám zabít komára, mouchu nebo nějakého jiného malého tvorečka, který zrovna moc v domácnosti neprospívá. Nebyl jsem si jistý, zda to mohu udělat a hledal cestu jak to pochopit.
Dospěl jsem k názoru a dnes to dělám tak, že nezabíjím nic zbytečně a bezúčelně, ale pokud není zbytí, tak se jim v duchu omluvím (což je jen můj zvyk, ne nutnost) a zabiji je. Komára zaplácnu, dotěrnou mouchu nebo jiné, ne zrovna pro můj život prospěšné, tvory zabiji. Nenechám na sobě bujet nějaké plísně, klíšťata nebo tak něco jen proto, abych dal životu prostor. To by asi postrádalo smysl a bylo extrémem a popírání mého života. Prostě dnes mi jde o to, nikomu a ničemu zbytečně neubližovat a nepůsobit zbytečnou bolest.
Pokud bude někdo chtít žít tak, že nebude ubližovat anebo naopak, že mu je jedno, za jakých okolností ubližuje, je to jeho věc a život. Jací jsme, takový svět tvoříme. Za sebe mohu říci, že já tak nežiji, protože si uvědomuji, že i přesto, že jdu pod duchovní cestě, po které jde každý, ať rychleji nebo pomaleji, se neodpoutávám od hmotné úrovně tohoto světa. Věci by se podle mě, měly dělat s mírou a rozumem a nic není třeba dělat extrémně.
Dejme prostor a lásku životu, ale zároveň se života nevzdávejme.
Zdraví Josua